Odstoupili jste kvůli prodlení pozdě? Podle Nejvyššího soudu možná ne
Nejvyšší soud připustil, že při trvajícím prodlení může být účinné i pozdější odstoupení. Tento závěr je ale podle mého názoru problematický.
Druhá strana poruší smlouvu tak závažně, že jde o podstatné prodlení. Občanský zákoník říká, že od smlouvy můžete odstoupit, pokud to oznámíte bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvíte.
Co když ale několik týdnů nebo měsíců čekáte a dlužník stále neplní?
Nejvyšší soud dospěl k poměrně překvapivému závěru: dokud prodlení trvá, opožděné odstoupení může být stále účinné. Tenhle výklad je ale podle mého názoru problematický.
Co říká zákon
U podstatného prodlení umožňuje § 1977 občanského zákoníku věřiteli odstoupit od smlouvy bez poskytování další šance k nápravě. Musí však odstoupení oznámit bez zbytečného odkladu.
U nepodstatného prodlení je režim jiný. Podle § 1978 musí věřitel nejprve poskytnout dlužníkovi dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění. Teprve pokud ani v ní dlužník nesplní, může následovat odstoupení.
Logika je poměrně srozumitelná: čím závažnější porušení, tím silnější právo věřitele. Současně má ale věřitel při podstatném porušení rychle rozhodnout, zda skutečně chce smlouvu okamžitě ukončit.
Co řekl Nejvyšší soud
V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 456/2021 Nejvyšší soud připustil, že zákon skutečně požaduje odstoupení bez zbytečného odkladu.
Následně ale dovodil, že nedodržení této lhůty má praktický význam pouze tehdy, pokud dlužník svoji povinnost mezitím splní.
Jestliže je dlužník stále v prodlení, je podle Nejvyššího soudu v zásadě bez právního významu, zda věřitel odstoupil bez zbytečného odkladu, nebo až později. I pozdější odstoupení má vyvolat účinky zániku závazku.
To je velmi silný závěr. Prakticky totiž znamená, že věřitel může při trvajícím podstatném prodlení s odstoupením čekat, přestože text § 1977 po něm výslovně požaduje reakci bez zbytečného odkladu.
Proč je tento závěr problematický
Tento závěr Nejvyššího soudu byl kritizován také v odborné literatuře a podle mého názoru oprávněně.
Lhůta „bez zbytečného odkladu” má vlastní smysl. Chrání dlužníka před dlouhodobou nejistotou, zda věřitel na smlouvě stále trvá, nebo ji jednoho dne bez dalšího okamžitě ukončí.
Pokud lze i po mnoha měsících při stále trvajícím prodlení odstoupit stejně jako první den, požadavek rychlého odstoupení ztrácí podstatnou část svého významu.
Přesvědčivější je proto podle mého názoru výklad, že marným uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu zanikne silnější právo okamžitě odstoupit podle § 1977.
To ovšem neznamená, že je věřitel navždy uvězněn ve smlouvě.
Podle mého názoru dává větší smysl druhá cesta
Pokud podstatné prodlení stále trvá, měl by věřitel podle mého názoru moci použít mírnější mechanismus podle § 1978: poskytnout dlužníkovi dodatečnou přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí odstoupit.
Jinými slovy: kdo nevyužil včas možnost okamžitého odstoupení, nepřichází nutně o možnost ukončit poruchový smluvní vztah. Jen by měl dlužníkovi dát poslední možnost splnit.
Tento výklad zachovává význam obou ustanovení. § 1977 poskytuje silné, ale časově omezené oprávnění. § 1978 poskytuje slabší variantu, která je podmíněna dodatečnou možností nápravy.
Co to znamená v praxi
Přestože je dnes judikatura Nejvyššího soudu pro věřitele příznivá, nedoporučuji na ni spoléhat a s odstoupením čekat.
Pokud je porušení smlouvy podstatné a chcete smlouvu ukončit, odstupte bez zbytečného odkladu.
Pokud si nejste podstatností porušení jistí nebo už od vzniku prodlení nějaká doba uplynula, je bezpečnější pracovat i s dodatečnou přiměřenou lhůtou. Lze tak podstatně snížit riziko, že celý spor nakonec skončí jen u otázky, zda bylo porušení skutečně podstatné a zda jste reagovali dostatečně rychle.
Dodatečná lhůta přitom musí být dlužníkovi skutečně poskytnuta. Pouhá pasivita věřitele sama o sobě nemusí stačit.
Typické chyby
Čekání bez jasné strategie. Věřitel několik měsíců pouze urgoval a až následně začne řešit, zda vlastně chtěl odstoupit.
Spoléhání na to, že každé prodlení je podstatné. Není. Podstatnost porušení je samostatná právní otázka.
Nejasná dodatečná lhůta. Dlužník by měl vědět, že dostává poslední možnost ke splnění.
Odstoupení bez promyšlení následků. Účinné odstoupení zásadně mění celý právní vztah a může otevřít otázku vracení již poskytnutých plnění.
Shrnutí
Nejvyšší soud zastává názor, že pokud prodlení stále trvá, lze od smlouvy pro podstatné prodlení účinně odstoupit i poté, co již uplynula lhůta „bez zbytečného odkladu”.
Tento výklad ale není bez pochybností. Podle mého názoru je přesvědčivější závěr, že opožděním zaniká právo na okamžité odstoupení podle § 1977, nikoli však možnost při trvajícím prodlení postupovat po dodatečné lhůtě podle § 1978.
Je váš smluvní partner v prodlení?
U odstoupení často nerozhoduje pouze to, zda druhá strana porušila smlouvu, ale také kdy a jak na porušení reagujete. Chybně provedené odstoupení může vytvořit další spor místo toho, aby původní problém vyřešilo.
