Dodržujete hlukové limity? Ani to nemusí stačit
I provoz, který splňuje veřejnoprávní hlukové limity, může být podle občanského práva nepřípustnou imisí. Co k tomu řekly Nejvyšší a Ústavní soud.
Podnikáte v provozu, který splňuje hlukové limity a má všechna potřebná povolení? Ani to ještě neznamená, že se soused nemůže úspěšně bránit proti hluku.
Ústavní soud se nedávno zabýval dlouholetým sporem kolem Autodromu Most. A potvrdil poměrně důležitý závěr: soukromé právo může po provozovateli požadovat víc než veřejnoprávní předpisy. Jinými slovy, i hluk, který nepřekračuje obecné hygienické nebo jiné veřejnoprávní limity, může být v konkrétním místě nepřípustnou imisí.
O co v daném případě šlo
Majitelé nemovitosti v blízkosti Autodromu Most se domáhali, aby se provozovatel zdržel obtěžování hlukem pocházejícím z provozu automobilů a motocyklů.
Krajský soud jim nakonec vyhověl. Přihlédl mimo jiné k tomu, že provoz probíhal po většinu dnů během sezóny přibližně od dubna do října, že hluk významně omezoval užívání pozemku k odpočinku a rekreaci a zasahoval i do psychické pohody jeho uživatelů.
Při posuzování místních poměrů soud neporovnával autodrom s běžnou obytnou čtvrtí. Srovnával jej s obdobnými závodními areály. Přesto dospěl k závěru, že intenzitu hluku lze technickými nebo organizačními opatřeními snížit. Nejvyšší soud takový postup v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1494/2025 akceptoval.
Co řekl Ústavní soud
Podle Ústavního soudu plní veřejné a soukromé právo při ochraně před hlukem rozdílnou funkci.
Veřejnoprávní hlukové limity jsou nastaveny obecně a plošně. Nemohou proto postihnout všechny zvláštnosti konkrétní lokality a konkrétního konfliktu dvou vlastníků.
Občanské právo naproti tomu umožňuje podle § 1013 občanského zákoníku posoudit právě konkrétní místní poměry. Soud proto může dojít k závěru, že přiměřená míra hluku je v daném místě nižší než limit dovolený veřejným právem nebo například kolaudačním rozhodnutím. Musí ale vysvětlit, jakou míru považuje za přiměřenou, a zohlednit práva obou stran.
Závěr nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 143/26 je pro praxi zásadní: splnění hygienického limitu není automatickou obranou proti sousedské žalobě.
Co když tam provoz byl dříve než soused?
Ani argument „koupili jste si dům vedle hlučného provozu, tak jste věděli, do čeho jdete” sám o sobě nestačí.
Nejvyšší soud výslovně připomněl, že samotná existence hlukové zátěže již před nabytím nemovitosti nevylučuje následnou ochranu proti imisím. Stejně tak nemusí jít pouze o vlastníka bezprostředně sousedícího pozemku. Z hlediska imisí může být „sousedem” i vzdálenější vlastník, pokud je provozem skutečně dotčen.
Specifická pravidla platí u tzv. privilegovaných imisí z úředně schváleného provozu podle § 1013 odst. 2 občanského zákoníku. Ani tato ochrana provozovatele ale není absolutní. V řešeném případě bylo podstatné, že vlastníci ani jejich právní předchůdci neměli reálnou možnost ovlivnit řízení, ve kterém byl provoz autodromu schvalován. Proto soudy jejich nárok posoudily v běžném režimu § 1013 odst. 1.
Co to znamená pro vlastníky a provozovatele v praxi
Pro provozovatele je největší chybou spoléhat pouze na větu: „Jsme pod zákonným limitem.”
To je samozřejmě důležitý argument, ale nemusí být konečný. Ve sporu se může řešit intenzita a délka hluku, jeho četnost, charakter lokality, obvyklé využití okolních nemovitostí, srovnání s obdobnými provozy i to, zda existují rozumná technická nebo organizační opatření, kterými lze rušení omezit.
Stejně tak nestačí pouze existence stavebního, kolaudačního nebo jiného veřejnoprávního povolení.
Na straně vlastníka obtěžované nemovitosti naopak nestačí tvrdit, že „je tam hluk”. Pro úspěch sporu bývá zásadní správně zdokumentovat jeho intenzitu, četnost a konkrétní dopad na běžné užívání nemovitosti.
Typické chyby
Provozovatel zamění veřejnoprávní limit za absolutní právo dělat hluk. Tyto dvě otázky nejsou totožné.
Soused spor postaví pouze na svém subjektivním pocitu. Soud potřebuje objektivizovat intenzitu rušení a místní poměry.
Jedna ze stran zvolí špatné srovnání. Hlučný průmyslový nebo sportovní provoz nelze bez dalšího porovnávat s klidnou rezidenční lokalitou. Je potřeba pracovat s obdobnými provozy a místními poměry.
Co doporučuji udělat
Pokud provozujete areál, výrobu, restauraci, sportoviště nebo jiný zdroj hluku, má smysl hodnotit nejen splnění veřejnoprávních předpisů, ale i reálné dopady provozu na okolí. Zejména pokud lze relativně jednoduchým opatřením intenzitu hluku snížit.
Pokud jste na druhé straně a hluk vám zásadně komplikuje užívání nemovitosti, vyplatí se ještě před žalobou zajistit měření, dokumentaci provozu a podklady k tomu, jak často a jakým způsobem k rušení dochází.
Shrnutí
To, že provoz splňuje veřejnoprávní hlukové limity, ještě neznamená, že je hluk přípustný i podle občanského práva.
Soud může s ohledem na konkrétní místní poměry požadovat nižší míru hluku. Současně musí vážit práva obou stran a zkoumat, zda lze po provozovateli spravedlivě požadovat technická nebo organizační opatření ke snížení hluku.
Řešíte spor se sousedem nebo dopady provozu na okolní nemovitosti?
U imisních sporů často rozhodují konkrétní skutkové okolnosti a správně zvolené důkazy. Vyplatí se proto právní a technickou stránku případu řešit společně ještě před tím, než spor skončí u soudu.
